fbpx

Od mytí nádobí k czenadians.cz

Od mytí nádobí k czenadians.cz

Od mytí nádobí k czenadians

Jak vypadaly moje začátky ve světě, jak jsem se nakonec dostal a proč začal czenadians? O tom a mnohém dalším si budeš moci přečíst na následujících řádcích. Jmenuji se Petr Horák, je mi 28 a v polovině února 2019 jsem se přesunul do Vancouveru. Je to více jak 5 let, co většinu času trávím prací a cestováním po světě. Poprvé jsem ale vyrazil někam dále do světa v roce 2011.

Během čtvrtého ročníku na střední škole se ve mě zrodila myšlenka a touha vyrazit na léto do USA. Chtěl jsem vidět a zažít, jaké to na druhé straně světa je. Chtěl jsem poznat něco nového. Začal jsem hledat na internetu a objevil jsem možnost práce v americkém letním táboře (Summer Camp). Obrátil jsem se na agenturu a bylo mi řečeno, že jednou z podmínek je studium vysoké školy. Sakra.

Další rok mi už ale v cestě nic nestálo. Pocit vzrušení, zároveň velké nervozity a strachu z neznáma. Co jsem to udělal? Je to vlastně dobrý nápad? Tenkrát jsem osobně ani neznal nikoho, kdo by někdy podnikl podobnou cestu do zahraničí. Utěšoval jsem sám sebe, že to nějak dopadne…

Připravujeme se na přistání a z okénka si prohlížím New York City. Here we go. Několik papírů v ruce s instrukcemi, jak se dostat z letiště na vlak, kterým dojedu do hostelu v samotném Manhattanu – místo, které jsem dosud znal jen z televize. Byl to splněný sen.

New York

Druhý den ráno jsem nasedl na autobus do Bostonu a pak pokračoval dále směrem na sever do campu Lochearn ve státu Vermont, kde jsem celé léto pracoval jako Support Staff v kuchyni. Bylo nás v týmu asi 7 a zajišťovali jsme stravování pro několik set lidí! Až na samotné vaření jsem snad dělal úplně všechno, co bylo v kuchyni potřeba.

Ve škole mi angličtina docela šla, celkem jsem si před cestou do USA věřil. Ale až v zahraničí zjistíš, jak se liší angličtina, kterou se učíš ve škole, od samotné reality. Především přízvuk a jak rychle ostatní mluví. Vůbec jsem nerozuměl. Nešlo ani tak o slovíčka, ale já jsem ani nevěděl kolik těch slovíček ve větách bylo. Byly to všechno jen nějaké zvuky. Než začneš rozumět, tak používej osvědčenou taktiku – pořád se usmívej a přikyvuj. Všichni tě budou mít rádi! A nezoufej. Dej tomu čas. Postupně se budeš zlepšovat. A časem začneš i mluvit 😛

Po campu jsem si ještě našel místo v kuchyni v resortu Tyler Place, kousek od kanadských hranic, kde jsem si tak 3 týdny máchal ruce ve dřezu a myl nádobí. Ale tyhle věci neřešíš. Jedeš přece do světa zažít něco nového, podívat se na místa, která jsi dosud znal jen z fotek a filmů. Jedeš poznat lidi z celého světa, zlepšit si jazyk, naučit se vypořádat s překážkami a především vystoupit z komfortní zóny. 

Vracím se domů. Opět smíšené pocity. Zpátky do reality? Tak mnoho lidí nazývá návrat domů ze zahraničí, ale realitu přece žijeme pořád, nebo ne? Rozhodně se ale cítíš jinak. Delší pobyt v zahraničí tě změní.

O dva roky později mi končí tříletý vztah a první věc, která mě napadla – letím pryč. Červen 2014 a opět přistávám v New Yorku. Tentokrát mě čeká Summer Camp v Pensylvánii. Island Lake Camp je mnohem větší a také zastoupení lidí z Evropy. V kempu se nachází i několik Čechů a Slováků. Zažil jsem skvělé léto plné nezapomenutelných momentů a nových přátel. Do campu Island Lake jsem se vlastně dostal díky Michalu Korbelářovi, kterého jsem potkal před třemi lety v USA, když jsme spolu myli nádobí. Zdravím ale i všechny ostatní, pokud tohle čtete 😜 Chtěl jsem změnu a tentokrát pracuji jako Maintenance guy – tedy údržbář, holka pro všechno. Práce venku a na čerstvém vzduchu posílí člověka na těle i na duchu, že?

Island Lake Camp, Pennsylvania

Během léta jsme navštívili Niagarské vodopády a přešli jsme i přes Rainbow Bridge na pár hodin do Kanady! Moje první návštěva. Také mi přišel dopis ze školy. Končím. Následovalo několik nepříjemných emailů od rodičů. Jaj, ještě že jsem na druhé straně světa. Na konci léta jsme s partou přeletěli do Vegas, bejby, půjčili si auto a navštívili několik národních parků, Los Angeles a San Francisco. Tenhle road trip byl teprve splněný sen! Nezapomenutelný. V San José nasedám na letadlo a letím do Mexika navštívit přátelé z campu. A také dívku, ach ty letní lásky.

Niagara Falls
Grand Canyon
Los Angeles
Las Vegas

V letadle do Prahy přemýšlím, co dál. Co teď? Bez závazků. Za rok letím zas. Tak si alespoň zatím najdu nějakou práci na několik měsíců. Přijali mě v TNT Express (ta oranžová balíkovka, ale nedávno je prej koupil FedEx) jako Account Manager – a.k.a. obchodník v terénu. „A kde jsi dříve pracoval?”, ptají se mě kolegové. „Noo… tohle je moje první práce.” „Fakt? A jak jsi se sem dostal v tom případě?!”

Práce byla náročná. Od rána do večera. Ty targety se přece sami nesplní! Ale zároveň skvělá, bavila mě a věděl jsem, že když zůstanu, čeká mě světlá budoucnost. Ale po pár měsících mi začalo vrtat hlavou: „Co když se jeden den vzbudím a zjistím, že jsem posledních 5 let strávil v autě ježděním ze schůzky na schůzku, telefonováním a po večerech emailováním klientům, abych plnil vytyčené cíle?” Končím.

Práce počká, život ne.

Poslední den v práci píšu kolegům ze sales hromadný email, že budu na recepci a chci se rozloučit. Ptají se mě, jaké mám plány. „Letím do Kanady.” Během společného hovoru mi přišlo, že se mnoho z kolegů nad tím hodně zamyslelo. Jak kdyby mi i malinko záviděli. Kolegové, ke kterým jsem já celou dobu vzhlížel, protože jsem viděl, jak jsou úspěšní, jaké mají dovednosti a jak dobří jsou v tom, co dělají. Bral jsem je jako vzory. Bylo to zvláštní.

Niagara Falls, Canada

Je květen 2015 a letím na 6 měsíců do Kanady. Tentokrát Summer Camp kousek od Toronta. Opět jako Maintenance guy. Na konci léta se mě ptají, jestli bych jim na podzim, kdy camp funguje pro školní skupiny, nepomohl u horolezecké stěny. „Práce s dětmi? To fakt ne!” Po dvou týdnech práce u horolezecké stěny si ale říkám. „Tyjo, tohle není vůbec špatný. Mnohem lepší než celé dny sekat trávu, házet něco lopatou a další venkovní práce. Že bych v něčem podobném pokračoval i v mé další destinaci?“ Cestou domů se ještě zastavím na Floridě a Bahamách. V Listopadu se vracím domů, absolvuji kurz instruktora snowboardingu a trávím zimní sezonu na horách v Rokytnici nad Jizerou. Tahle zkušenost se mi totiž bude hodit…

Rokytnice nad Jizerou

Plán, co na Zélandu, je jasný. I přestože mi okolí říká, že stejně jen budu sbírat jabka na sadu – jako všichni ostatní. Březen 2016 a letadlo dosedá na letiště v Aucklandu. O Zélandu jsem po pravdě moc nevěděl. Jen že je to daleko, natáčel se tam Pán Prstenů, je tam více ovcí než lidí a prý je tam krásná příroda.

Během prvních dvou týdnů jsem snad obepsal úplně celý Nový Zéland a nakonec dostal pozvánku na pohovor. Takový summer camp, ale pro školní skupiny. „Hledáme nového instruktora kayakingu, máš s tím nějaké zkušenosti?” „No jasně! V Kanadě v campu jsme měli kánoe a doma v Čechách jsem několikrát sjížděl Vltavu!” Moje nová šéfová byla štěstím bez sebe, jakou našla novou posilu.

Občas prostě musíš „Fake it till you make it.” Nemůžeš vědět nebo umět všechno, ale když dostaneš šanci, tak se ji musíš chopit, rychle se učit a dokázat, že na to máš. Další čtyři a půl měsíce pracuji jako instruktor kayakingu a dalších outdoorových aktivit. Je ale čas se posunout dále.

Opět obepisuji celý Zéland. Na Messenger mi volá člověk jménem Shane. Následující hovor byl nezapomenutelný a hned jsem věděl, že si se Shanem budu rozumět. A že to bude sranda. Přijíždím do malého městečka Havelock v Marlborough Sounds, kde trávím letní sezónu jako Kayak Guide. Můj job je s turisty z celého světa sjíždět na kajacích Pelorus (jednu z nejkrásnějších řek na Zélandu), vyprávět jim o okolí a jak se na řece natáčel film Hobit. Prostě dream job. Také jsem potkal jednu kiwačku, tedy slečnu Zélanďanku, která pracuje jako travel agent. Wow… něco takového si dokážu představit, že bych jednou mohl dělat…

Pelorus River, New Zealand

Rok se s rokem sešel, navštívil jsem ještě Samou, Fiji, a čekalo mě léto doma. Týden po příletu jsem absolvoval v Praze TEFL kurz, který mi umožňuje učit angličtinu ve světě. Byl to můj záložní plán, kdyby nevyšla víza zpátky na Zéland.

3. září jsem letěl na 7 týdnů opět do Toronta do campu jako outdoor instruktor. Během toho mi byla schválena pracovní víza na Nový Zéland a čekala mě tak další půlroční sezóna ve slunném Marlborough – na řece jako Kayak Guide.

Jeden z důvodů, proč jsem se vrátil, byl Shane. Už minulý rok jsme si vytvořili celkem blízký vztah a rozhodně jsem ho nebral jako svého zaměstnavatele nebo šéfa. Shane mě hodně ovlivnil svým charakterem, svými hodnotami, pozitivním přístupem, jak jedná s lidmi, přístupem k životu, jakej je to chlap, jak si v životě jde za svým a jak se dokáže vypořádat s překážkami a problémy. A jak se prostě s ničím nese*e.

Shane & Petr. Havelock, New Zealand

Běhěm jedné společné cesty se Shane zmínil, že ve městě Murchison, asi 2 hodiny od Havelocku, je raftingová firma na prodej. No a že bychom ji mohli koupit spolu na půl. Myslel jsem si, že si dělá srandu. Nedělal. Tohle mohl nabídnout komukoliv, ale nabídl to mně… Hm… možná ve mně něco je tyjo… Bohužel nakonec timing nebyl ideální a celý proces by zabral další rok, možná dva a nebyl jsem si jistý, jestli už chci přijmout závazek a usadit se – i když by to bylo v takovém ráji jako je Nový Zéland… Znovu jsem se potkal s travel agentkou. Úplně bych na to zapomněl, sakra! Ale i do toho jsem se nemohl kvůli vízům pustit. Ale ono to přijde!

V únoru přijel nejlepší kamarád Jindra a vše se změnilo. Jeden večer jsme se bavili o plánech, o životě, a Jindra řekl, že by se chtěl pustit do natáčení video. „Tak jo. Proč ne?” Do té doby nikdy žádné nevytvořil, ale nepotřeboval jsem od něj nic vidět. Já věděl, že má talent a že bude dobrý. Silně ovlivněn Shanovou prezencí v mém životě jsem začal oslovovat místní firmy – osobně, po telefonu, emailem – a bez portfolia. Získali jsme první zakázku a už to jelo. Následující dva měsíce byly neuvěřitelné.

#czenadians @ Roys Peak, New Zealand

Cestou domů jsme se ještě zastavili v Malajsii a byli opět na léto doma. V ČR jsem tentokrát zůstal půl roku. Byl listopad a zase čas zvednout kotvu. Následujících pět týdnů jsem strávil v Bangkoku, Kambodže a Laosu. S Jindrou jsme se na poslední chvíli hecli, koupili letenky a vyrazili zpátky na nový Zéland pokračovat v tom, co jsme minulý rok začali. Třetí Vánoce na Zélandu. Po necelých třech měsících mě čekal nejzazší termín odletu do Kanady, jinak by mi propadla víza. Naše cesty se rozdělily.

Arthurs Pass, New Zealand

Vancouver, město příležitostí, otevřená pracovní víza, tak jdem na to. Nebylo to snadné, ale po několika týdnech jsem se seznámil s Myrnou, řekl jí o svých plánech a naše spolupráce začala. Byl to snad první člověk, se kterým jsem si rozuměl a viděl to stejně. Možná to je tím, že sama ve 20 vycestovala z Mexika. Nejprve žila pár let v Evropě, následně se přesunula do Vancouveru a z nuly začala budovat svoji agenturu, která bude letos slavit 30 let.

Ani jsem neplánoval, co budu konkrétně v cestovním ruchu dělat a na co se zaměřím. Když jsem se od Myrny dozvěděl, že spolupracuje se školami ve Vancouveru a pomáhá tak lidem vycestovatovat do Kanady za prací, studiem a mnohým z nich následně i zůstat a začít svůj život v této nádherné zemi. Ani jsem nemusel přemýšlet a věděl jsem, že s tímhle chci začít.

Petr & Myrna

Vím, že už existuje několik agentur, které takové příležitosti zprostředkovávají. Jsme ale jediná, která má 30 let historie a také sídlí přímo ve Vancouveru, kde sami žijeme. Pečlivě si vybíráme školy, se kterými spolupracujeme, pravidelně je navštěvujeme a osobně se známe s řediteli a dalšími lidmi, kteří v nich pracují. Známe Vancouver a okolí, jak to tady všechno chodí. Jsme tu pro naše studenty během celého pobytu v Kanadě a vždy pomůžeme, když nás budou potřebovat nebo bude nejhůř.

Věřím v hodnotu znalosti cizího jazyka a v umění v něm komunikovat. Také věřím v to, jakou hodnotu má pro člověka vyrazit alespoň na nějakou dobu do světa, vystoupit ze své komfortní zóny, jít naproti překážkám, které budou stát v cestě, podívat se na vysněná místa, poznat lidi z různých koutů planety a mít zážitky a vzpomínky na celý život, protože ty nám nikdo nevezme.

Kanada je velmi vyspělou a ekonomicky silnou zemí s nádhernou přírodou, skvělým vzdělávacím systémem, multikulturním prostředím, pracovními přílležitostmi a možnostmi imigrace skvělou destinací, kam do světa vyrazit. Do Kanady můžeš vyrazit na rok či dva nasbírat zkušenosti a mít obrovskou konkurenční výhodu na pracovním trhu. Je možné, že si jako já Kanadu také zamiluješ a budeš chtít zůstat. Skvělou destinací pro život dělá Kanadu pravděpodobě i kombinace amerického a evropského prostředí.

Žijeme v době, kdy máme svobody a příležitosti, jaké generace před námi neměly. Tak proč jich nevyužít?

Když ne teď. Tak kdy?

Pokud jsi dočetl/a až sem, děkuju 🙂

Ať už vyrazíš do světa kamkoliv, ať už na vlastní pěst nebo si necháš pomoct od nás, držím palce a good luck.

Sleduj nás na Instagramu a Facebooku, ať Ti nic neuteče 😉

Chceš se dozvědět více? Napiš nám.

Nebo víš o někom, kdo by rád vyrazil do Kanady zlepšit si angličtinu, studovat či pracovat?

Budu rád za sdílení ❤️

Petr Horák @horakpetr

Copy link